Bydlím v Sebuzíně a občas chodím nakupovat do místního krámku, který vlastní vietnamská rodina. Musím uznat, že po výměně několika majitelů začal obchod ve vesnici konečně fungovat, a co víc, sortiment a poskytované služby se stále rozrůstají. O tom však nechci psát. Pokaždé když vejdu do obchodu, něco mě zarazí. To něco jsou vietnamské děti, které obsluhují, vykládají nebo rovnají zboží nebo jsou u kasy. Jsou tam pokaždé, tedy pokud nemají školu. Jsou tam o prázdninách, o svátcích, po škole, prostě pokaždé když mají volno. Prostě takové kapitalistické vykořisťování. Děti jsou dost často otrávené a jaksi bez života, protože mají samé povinnosti a žádné radosti. Nehrají si, musí pracovat. Často se z úsporných důvodů v obchodě netopí, a tak jsou tam v bundách a čepicích. Vždy myslím na ty naše české děti, které jsou také často otrávené, ale ze zcela jiných důvodů. Často přebažené množstvím kroužků, množstvím aktivit a nebo naopak množstvím volného času. Tak si myslím, že by měly občas zakusit, jak chutná práce, aby si vážily svého volného času. Těch vietnamských dětí je mi fakt líto. Ale to jim asi moc nepomůže.