Včera jsem měla narozeniny, ani se neptejte kolikáté, vlastně to ani není podstatné. Jen jsem se tak mírně zamyslela a musela konstatovat, že je to rok od roku horší. Už si ani nepamatuju, že bych strávila předvánoční čas v alespoň relativní pohodě. Je to čím dál tím větší stres a stíhám toho čím dál tím méně. Tak nevím jestli je to úplně normální. Je sice hodně nepraktické mít narozeniny takhle před vánocemi, navíc je má v tento čas i moje dcera, ale člověk si narození nevybírá. Zajímavé na tom je to, že už nedělám téměř nic a přesto mám míň a míň času. Množství dárků už jsem omezila na minimum (stejně nevím co kupovat), cukroví nepeču (zaúkoluju ostatní), narozeninovou oslavu nepořádám (dojdeme si někam na večeři), žádné extra vánoční přípravy nedělám (letos jsme úplně bez výzdoby) a nijak se nepředzásobuji potravinami na vánoce (koupím jen to nejnutnější den před štědrým dnem). Míň už se toho snad dělat nedá. Jenže každý rok je něco. Letos je to rekonstrukce domu kombinovaná s velkým množstvím úkolů do školy, vloni jsem měla nemocné dítě právě před vánocemi a samozřejmě školu (hned po vánocích ten nejtěžší gramatický test) - prostě vždy do toho něco vleze. Nevzpomínám si, že bych se někde jen tak na chvíli zastavila nebo že bych se jen tak procházela a prohlížela si vánoční výzdobu. Na každou minutu mám tisíc úkolů, které nesnesou odkladu a ať kombinuju sebelíp, ve finále je to stejně honička. A závěr? Asi dělám něco špatně. Možná špatně plánuju, možná je těch aktivit příliš, možná bych neměla chtít stíhat všechno...... Lehko se to píše, těžko plní. Ale rozhodně se nad tím budu muset vážněji zamyslet. Letos je to totiž úplně nejhorší a mám pocit, že horší už to být nemůže. Tak uvidíme jaké překvapení nám připraví příští rok.